Four sticks
Hlava bránou, v duši mír…
Kdo to napsal? Zase výlet na papír:
Pod jazyk a číst, anabáze, kde tě láká tolik míst
a když se vrátíš, tak vyprávět nejdou. To znám!
Vítr už odvál za obzor vědomí,
co mi furt šeptá o tom, co smím,
ale teď už i po tmě překročím svůj vlastní stín.
Hlava bránou, v duši mír…
Kdo to napsal? Zase výlet na papír:
Tuží? Ne, to spíš jinou látkou na tři hlásky:
Teď pochopíš, proč začal výlet,
proč LSD má se mnou plán!
| Beduínská
Když saharští beduíni vaří si čaj,
slunce mizí za dunami, zalévá kraj.
A mizmar zní
a s pískem mísí se sny.
S velbloudy a karavanou do oázy,
sednou si a vzpomínaj na starý časy.
A mizmar zní
a s pískem mísí se sny.
Před spaním, když zavřu oči, odlétám k nim,
nad ohništěm při muzice vznáší se dým!
A mizmar zní
a s pískem mísí se sny.
| Hodiny
O záda opřeni, chvějem se chladem,
jednou tu všechno necháme ladem:
Nemysli zbytečně na plány zmařené,
lehnem si společně do lánů ječmene!
Čas odvál vzal,
já stojím opodál,
jak strom uprostřed polí,
jak stařec lysý, holý. (x2)
Na jizvy nemysli, když žloutne obilí,
nekoukej skrze mě alespoň na chvíli:
Ze zrnka naděje vyklíčej kořínky,
země se zachvěje silou tý vzpomínky.
Silou tý vzpomínky na časy minulý,
kdy jsme tu po sladu pod stromem usnuli,
doba ty dětský sny cedníkem prosela,
co rok to letokruh a vráska do čela.
Čas odvál vzal,
já stojím opodál,
jak strom uprostřed polí,
jak stařec lysý, holý. (x2)
Všechno se po čase vystírá z paměti
a z týhle kaše rmutuješ vzápětí:
Přestaň se rmoutit! Zůstane sladina,
s chmelem se promíchá, to se pak usíná.
Čas odvál vzal,
já stojím opodál,
jak strom uprostřed polí,
jak stařec lysý, holý. (x2)
| Hroši
Padesátníci jsou hrdí muži,
chodí po světě v hroší kůži,
pod kůží ukrytá je dětská duše
a volá o pomoc, jenže hroch kluše.
V tom hroším dusání hlas duše zaniká:
Kdopak ji zachrání? Páni, ta panika!
Tohle je pochod všech velkých hrochů,
tohle je pochod všech malých hochů.
Padesátníci vládnou světu,
maminka jim v neděli dělá omeletu,
pohledy ledový, že to až studí,
sní, že se probudí na její hrudi.
Od bláta nozdérky, že jim pak vyčistí,
pofouká oděrky, snad se to nezjistí.
Padesátníci vládnou světem,
vždyť přeci svět patří dětem,
čas chvátá, běží, kopyta buší,
maminko, od bláta vyčisti duši.
Padesátníci jsou muži tvrdí,
říká se o nich, že je to těší,
navzdory tomu, co se tvrdí,
mají to těžší a těžší.
| Loď s kávou
Chtěl bych mít loď
dřevěnou plnou kávy,
s bílou plachtou
napnutou, co se plaví
po širém moři,
nebát se bouří,
stát u kormidla jako kapitán,
kubánský doutník
a jako poutník
dobrým větrem hnán.
Všechny starý přístavy
nechal jsem za zády
a obzor čeká.
Vůně moře nese se:
Co všechno zítřek přinese
pro člověka?
Slunce i bouři na moři,
co pálí ještě nehoří,
loď dál se plaví…
Skrz velký plachty bělavý
utíká obzor do dáli,
s nákladem kávy.
|
U Rytíře
Dřív nikdy nemíval strach,
vydržel tři noci pít
a i v těch největších tmách
dokázal za světlem jít.
Dřív, to bylo dřív,
esa už vyložil, zbylo pár plív:
Ohraný metafory jako ty karty.
Cíle se nekonají, jen další starty.
Nechytal do nohou křeč,
těšil se z obdivu žen,
na každou života smeč
u sítě byl připraven.
Dřív, to bylo dřív,
esa už vyložil, zbylo pár plív:
Ohraný metafory jako ty karty.
Cíle se nekonají, jen další starty.
Vlámal se do každejch vrat,
byl ze všech nejlepší lhář,
díval se do výloh rád
a v každý viděl svou tvář.
Dřív, to bylo dřív,
esa už vyložil, zbylo pár plív:
Ohraný metafory jako ty karty.
Cíle se nekonají, jen další starty.
V hospodě U Rytíře
štít na zdi visí -
zavřít se do krunýře,
být jako kdysi.
Dřív, být jako dřív,
esa už vyložil, zbylo pár plív.
Ohraný metafory jako ty karty.
Cíle se nekonají, jen další starty.
| Smíchovská
Přebírá den od noci vládu
a přes most táhne vůně sladu.
Na tramvaj ranní čekání,
dupáním zimu zaháním.
Teplejc mi bylo kdysi v lůně
a městem táhne sladká vůně,
každej pták na Petříně zpívá,
že městem táhne vůně píva.
Přes most se táhne jako vata,
ráno má dneska barvy zlata,
vstávají starci na chmelu
a já si radši ustelu.
| Střípek ledu
Ve tváři bledá
o cizích krajích sní,
sníh taje na řasách
a už se od něj zvedá:
„Vrať se,
vrať se!“
Ten den
královna na krále – (2x)
Ve tváři bledá
o cizích krajích sní,
sníh taje na řasách,
ráno ji marně hledá:
„Vrať se!“
„Ve snu leda.“
Říkal si zesnu leda s ní -
a přitom ve snu led a sníh,
říkal si zesnu leda s ní -
a přitom ve snu led a…
| Vandal
Většina lidí se ničeho nevzdala,
protože ani nikdy nic neměla,
po cestě domů potkávám vandala
s vlasama úplně do běla.
Směje se na mě úsměvem děravym –
a nebo jsem to já, copak já vim?
Směje se na mě úsměvem děravym –
a nebo jsem to já, copak já vim.
Bílá je postel a celá od krve,
když se zvon ozve poprvé.
A když se ozve podruhý zvonění,
hlavu Ti ve spánku za jinou vymění,
když se pak ozve naposled – potřetí -
děti ti vyrostou, vzpomínky odletí.
Většina lidí se ničeho nevzdala…
Schovávám v krabičce jablečný ohryzky,
protože skrývají tvých zubů otisky,
schovávám si střepy zrcadel všech,
na kterejch někdy uvíz tvůj dech.
Většina lidí se ničeho nevzdala…
| |